Stopař

,,STRATILI SME SVOJHO STOPÁRA. ALE NA DRUHEJ STRANE SME ZÍSKALI INÉHO." __ Keď pred mnohými rokmi (cca 1997) vysielala tento film Markíza dostal som info aby som si ho pozrel, keďže mal byť údajne z prostredia vikingov. A aj keď v ňom nakoniec žiadne lode s dračími hlavami a divokí barbari s rohmi na prilbách neboli, filmom som nijako výrazne nebol sklamaný. A predsa len ako upozorňuje už úvod filmu, jedná sa o takmer 1000 ročnú legendu, takže pravda možno bola vzdialená niekde za najbližším fjordom. Za pomerne univerzálnym názvom sa však skrýva parádne dobrodružstvo, zo začiatku s mierne ošúchaným príbehom, ktorý sa postupne vydáva svojou vlastnou originálnou cestou s radom mytologických prvkov aby vyvrcholil vo finále, aké sa len tak nevidí. To všetko za prispenia pôsobivej kamery, naturalistického prístupu réžie a dobre vybratého obsadenia (krvilační Čudovia sú naozaj desiví). Už len nominácia na Oscara potvrdzuje, že medzi tými desiatkami rovnomenných filmov patrí tomuto ,,Stopárovi" jedno z popredných miest. (211. hodnotenie, 24. komentár k filmu) (13.12.2011)

Sympatický dobrodružný příběh ze střídmě filmařské země, jakou je Norsko, který zaujme ani ne tak jednoduchým příběhem o pomstě, jako svou autentičností a exteriéry v čele s mrazivě nádhernou norskou přírodou, při jejíž sledování se i divákovi, zachumlaném pod dekou v teple rodinného krbu, zadírá zima pod nehty. A poklona také lidem od castingu, kteří pro představitele nepřátelského kmene našli opravdu dokonalé divoké ksichty. (25.01.2006)

Krásný film s uhrančivým hlavním hrdinou i s uhrančivým hlavním zabijákem. Prostředí malebné laponské přírody, všude sníh, led, medvědi a černí ptáci. Mladému Laponci Aiginovi vyvraždí skupina Čudů celou rodinu. On sám uteče k jiné skupině Laponců, tím ale ukáže stopu vražedným Čudům. Ti ho zajmou a přinutí, aby je skalnatou krajinou k vesničanům dovedl. (24.03.2020)

Kdybych neviděla Stopaře, nevím ani náhodou nic o nějakém kmenu Čudů a už vůbec ne o žádné legendě, či mýtech, které se k nim vážou. Tady se jednalo podle toho, co jsem si přečetla na Wiki o finské, karelské nebo ruské lupiče. Byl to příběh tak trochu ojedinělý svým mysteriózním nádechem. Bude vám zima z toho obrovského množství sněhu a mrazu, kde byl slyšet zcela zřetelně ten skřípot nohou lidí, kteří po něm chodili. Budete se bát při pohledu na jakéhokoliv Čuda, který se tam objeví a budete s úžasem v očích vzdychat nad nádhernou norskou krajinou, ovšem v teple svého domova. A závěrečné finále vás nerozběsní, protože je to přece legenda a v nich je možné téměř cokoliv. Nechtěla bych v té době a na tomhle místě žít ani náhodou, ale jsem ráda, že jsem se alespoň na chvíli mohla ponořit do minulosti a života takových lidí, jako byli třeba hezoučká Sahve a odvážný Aiigin. Přemýšlím do čeho všeho bych musela být zabalená já při natáčení takového filmu, muselo to být docela náročné. Klobouk dolů před celým filmovým štábem a všemi herci, kteří na takové klima přece jen nejsou zvyklí. (11.01.2017)

Překrásná krajina zasypaná sněhem v ledové krajce a mladík, který během mrknutí oka přišel o vše... Dávná legenda odvyprávěná velmi zdařile, boj o přežití beze zbytku uvěřitelný (já bych si dala tak 24, max. 48 hodin) a Čudové na otrávený šíp. P.S. Vyřešil to velmi pěkně, chlapec, ode mne by dostal požehnání.. (06.10.2019)